Bansal Pradeep, newyorský gastroenterolog, prodělal nejednu operaci a řadu dalších léčebných postupů, aby se vypořádal s fyzickými aspekty opakovaně se vracejícího onemocnění rakoviny. Z mentálního hlediska jej však sužovala zdrcující úzkost a deprese, které se ho po diagnóze držely. Z místa, kdy už nevěděl kudy kam, se rozhodl podstoupit psilocybinem asistovanou psychoterapii.
Z jeho deníku:
"Zemřel jsem a znovu jsem se narodil. Pokud to přežiju, budu moci čelit čemukoli a komukoli v kosmickém schématu. Mohu se stát jeho součástí."
"Kolik smutku ve vesmíru? Moje rakovina není nic. Život nekončí koncem života. Co bylo, bude znovu. Navěky."
“Zdá se, že jak plyne čas, jsem uvolněnější a nadějnější, klidnější a vyrovnanější. Rodina se pro mě nyní stala ještě důležitější. Peníze, politika, materiální zisky, či alkohol mi připadají méně důležité."
"Cítím, že potřebuji být soucitnější a ohleduplnější - méně podrážděný a naštvaný, více chápat potřeby druhých. Cítím, že potřebuji být lepší lidskou bytostí, lepším pacientem, lepším otcem a lepším lékařem pro své pacienty."
Tato zkušenost, sdílí, mu dala něco mnohem důležitějšího než pouhou lehkost. Přinesla mu pocit smyslu. Na fyzické rovině se Pradeep stále potýká se zákeřnou nemocí, jeho psychické potíže však vymizely.
"Pochopil jsem, že stále mám rakovinu a že mě může zabít za pár týdnů, měsíců nebo let. Ale můj pohled se změnil. Je to, jako by tu byla část mě, která se objektivně pozoruje, procházím bolestivým procesem léčby a říká: To je v pořádku. Budu s tebou na této cestě, skrze tuto zkušenost. Neboj se."
– Pradeep Bansal, účastník studie COMPASS Pathways (více zde)
„Celý život jsem potlačoval obrovské trauma – můj táta zahynul cestou na oslavu mého narození. Poté, kdy přišel na svět můj syn, objevilo se podezření, že mám vážné onemocnění a s ním strach, že ani můj syn nepozná svého tátu. Rozvinula se u mě úzkostně depresivní porucha. Léta jsem užíval antidepresiva, chodil na terapie, avšak bez výrazného zlepšení. Ztratil jsem práci, opustila mě manželka a můj psychický stav se jen zhoršoval.”
“Poprvé po mnoha letech jsem zažil pocit bezstarostnosti a bezpečí. Uvědomil jsem si, že není nutné chápat a pojmenovávat všechno, že můžu spoustu věcí v životě pustit, nezasahovat do nich, jen je pozorovat a věřit…. cítím se opravdu o mnoho, o mnoho lépe.“
– Pacient, který prošel dvěma sezeními ketaminem asistované psychoterapie (více zde)
Účastnice amerického výzkumu “Alis” se po úspěšné léčbě onkologického onemocnění potýkala s emocionálními výkyvy a kompulzivním přístupem k jídlu. Po psilocybinem asistované psychoterapii uvedla, že nabila sebedůvěru, aby se zavázala k cílům snížení své váhy. Zhubla 12 kg a tento výsledek zcela připisovala své léčbě.
“Cítím se ohromně. Jsem mnohem schopnější dělat věci, které jsem vždy dělat chtěla, ale neměla jsem pocit, že bych mohla, něco mě vždy brzdilo. Nyní si opravdu chci užít každou minutu. Chci si plně užívat života, což jsem věděla už předtím, než jsem vstoupila do výzkumu, ale teprve poté jsem to mohla opravdu realizovat. Našla jsem způsoby, jak toho dosáhnout.”
– Pacientka, která se zúčastnila studie psilocybinem asistované psychoterapie v USA
"Mám pocit, jako by se z mého povrchu vysypala celá hromada svinstva. Ty věci, kvůli kterým jsem měla pocit, že je můj svět vypnutý, a které mě nutily dívat se do země a tiše sledovat, jak čísla na hodinách ubíhají. Děje se tam život a tolik věcí, jen pozorovat, jak ten strom támhle vane ve větru, vidět lidi na ulici a všechny ty různé lidi ve vozidlech projíždějících kolem! Cítím se dobře, že jsem naživu… Vždy je tam; prostě si toho nevšímáme a já se snažím si toho všimnout a nezapomenout, že to vidím kdykoli. Slyším to kdykoli. Je to jako probuzení tím nejhlubším způsobem, že život opravdu je, je to opravdu takhle. Jen si toho nevšímáme."
– Pacientka, která se zúčastnila studie psilocybinem asistované psychoterapie v USA (více zde)
