Ještě před pár lety se o psychedelikách mluvilo pouze šeptem. Dnes jsou, slovy MUDr. Tomáše Páleníčka, Ph.D., vedoucího Centra pro výzkum psychedelik v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) a spoluzakladatele Nadačního fondu pro výzkum psychedelik PSYRES - „highlightem každého velkého psychiatrického kongresu“. A zatímco svět zažívá renesanci výzkumu a farmaceutické firmy si pečlivě chystají pozice pro budoucí byznys, česká realita je střídmější: špičkové týmy, rostoucí reputace, ale chronické podfinancování a byrokratické limity. Ale především - nedostatek předvídatelných financí, které rozhodují o tom, zda u nás klíčové studie vůbec vzniknou a udržíme vědecké kapacity v ČR.
„V Česku se na psychedelika pořád část odborné veřejnosti dívá skrz prsty. Mimo psychiatrii to někdy stále nese pejorativní nálepku. Přesto vnímání veřejnosti rychle dozrává,“ říká Páleníček a dále komentuje: „Ve světě stigma slábne, Spojené státy, Anglie, Nizozemsko, Německo, severské země. Tam už převládá pohled na psychedelika jako na nadějné kandidátní molekuly pro léčbu.“
PSYRES vznikl právě proto, aby českým vědcům dal něco, co granty neumějí: stabilitu, možnost rychle reagovat, a prostor pro pilotní data. „Bez pilotních dat grant často nedostanete. Jenže pilotní data bez peněz neuděláte. To je začarovaný kruh,“ dodává.
Česká věda trpí strukturálně nízkou podporou. „V grantových soutěžích, do kterých podáváme projekty, je běžná úspěšnost kolem jedné žádosti z deseti. Hraje se o body, ale také o limity systému. Třeba mzdové stropy pro seniorní výzkumníky jsou nastavené tak nízko, že i když grant získáte, stále nerealisticky doplácíte lidi z jiných zdrojů nebo tu práci prostě neuděláte,“ popisuje Páleníček.
Tam, kde univerzity či velké ústavy vykrývají část mezd z institucionálních peněz, NUDZ musí většinu lidí platit „na tvrdo“ z grantů. Český tým je tak automaticky dražší a méně konkurenceschopný. „V tabulkách jsme na úplném spodku. Udržet špičkové lidi a přitáhnout talenty zvenku za tyto podmínky je téměř nadlidský úkol,“ dodává.
Romantika „punkového“ výzkumu je definitivně pryč. A je to dobře. Evropská pravidla vyžadují kvalitní, bezpečná a auditovatelná klinická hodnocení. To ale stojí peníze dřív, než první pacient vůbec usedne do křesla. „Jen příprava klinického hodnocení, práce dvou až tří specialistů na půl roku až rok plus schvalovací proces, nás vyjde u těch nejskromnějších akademických studií na stovky tisíc až jednotky milionů korun,“ vysvětluje Páleníček.
Samotná realizace je násobně dražší. „Pro projekt, který jsme chystali pro evropský program, se pod třináct–čtrnáct milionů na tři až čtyři roky prostě nedostanete. S plnou koordinací je to spíš dvacet a víc. A to jsou akademické ceny. U komerčních studií vychází náklady na jednoho pacienta běžně na půl až jeden milion. Se třiceti pacienty jste klidně na sto až dvou stech milionech,” hovoří o nákladech Tomáš Páleníček.
Kdo někdy slyšel, že „věda se má dělat zadarmo“, dostává zde tvrdá data: kvalitní klinická studie je drahá i v ideálním případě. V českých podmínkách navíc vědci často „lepí“ chybějící pozice kombinací grantů, dočasných projektů a příjmů z komerčně řízených studií. „Například NUDZ jako státní instituce si navíc nemůže tvořit rezervy mezi roky. Co vyděláme, musíme v tom roce i utratit, jinak se to rozpustí. To výrazně ztěžuje plánování,“ říká Páleníček.
„Uvědomili jsme si, že pokud chceme dělat špičkový výzkum, musíme mít stabilní, tzn. defaultní rozpočet. Tým, který udrží know-how, a peníze na pilotní data, bez nichž už řadu grantů nelze vůbec podat,“ říká Páleníček o motivaci ke vzniku Nadačního fondu pro výzkum psychedelik PSYRES.
Co to prakticky znamená?
Páleníčkovo centrum z PSYRES dlouhodobě čerpá prostředky na udržení týmu v chodu. „Naše roční základní potřeba je zhruba deset milionů na tým a provoz, abychom měli kapacitu na studie, které pak přinášejí výsledky i do mezinárodního kontextu,“ říká.
Proč financovat akademický výzkum, když „si to firmy zaplatí samy“? „Farmaceutická firma je byznys. Investuje tam, kde vidí návratnost, a chrání si své duševní vlastnictví. Akademie naopak zkoumá i zdánlivě nepraktické otázky, buduje mechanistické porozumění a dělá replikace na větších datových souborech, bez toho se medicína neposune. Základní výzkum je levnější, ale bez něj by nebylo co aplikovat,“ shrnuje Páleníček.
Zkušenější kolegové mu k roli „velkých“ řekli i pragmatickou větu: „Big pharma často nečeká na nic jiného než na první průlom. Když se ukáže, že to funguje, koupí ho a zglobální.“ Bez robustní akademické základny by ale nebylo co kupovat, ani co bezpečně a efektivně zavést do praxe. A současně, bez veřejných a filantropických peněz by se k prvnímu průlomu prostě nedošlo.
PSYRES podporuje akademický výzkum také proto, že se na problematiku dívá komplexně, objektivně, do hloubky, klade si i řekněme nepohodlné otázky a středem zájmu je pacient a jeho bezpečí.
Patentovat přírodní látku nelze, a tak se chrání cesty, formulace či protokoly výroby. „Rozumím tomu, když někdo nalije do vývoje desítky milionů, potřebuje ochranu. Ale zároveň je tu etická vrstva: přírodní látky a tradiční znalosti mají původ v kulturách, které z byznysu často nic nemají. Morálně jim dlužíme víc, než si umíme spočítat,“ říká Páleníček.
PSYRES v této debatě zastává vyvážený postoj: podporuje otevřenou vědu a rychlé zpřístupňování poznatků do „public domain“, ale zároveň pomáhá českým týmům chránit inovace tam, kde to dává smysl a posílí to budoucí financování výzkumu doma.
Chcete zpřístupnit psychedeliky asistovanou psychoterapii těm, kteří ji potřebují? Podpořte Nadační fond PSYRES a napomozte tak realizaci studií zaměřených na psychedelika v terapii.
„Často slýcháme: nechte to USA, tam mají peníze. Jenže věda není sólo. Je to síť. A česká neuropsychiatrie má v té síti silné uzly,“ vysvětluje Páleníček. Český tým byl u prvních GMP dodávek psilocybinu pro zahraniční studii, české laboratoře publikují v prestižních časopisech, a z NUDZ míří výsledky do mezinárodních konsorcií. „Když chcete, aby se Evropa nevozila jen v závěsu, musíte mít vlastní data, vlastní know-how a lidi, kteří jsou v místních podmínkách schopni terapii bezpečně zavést.“
A pak je tu faktor, o kterém se nemluví nahlas: dostupnost péče. „Implementace psychedelik do systému péče vyžaduje vyškolený personál - psychiatry, psychology, sestry a čas s pacientem. V realitě české ambulantní psychiatrie to znamená kapacitní změny a nové standardy. Studie dělají zároveň to, co běžná praxe neumí: vytvářejí důkazy, protokoly a trénují týmy. Bez domácího výzkumu se k bezpečné dostupnosti nedostaneme,“ dodává Páleníček.
V praxi dnes v Česku legálně probíhají sezení s ketaminem. S psilocybinem se počítá v jasně vymezeném režimu od ledna 2026. Tedy klinické studie, léčebné programy, přísné licence a odborný dohled. „Nebude to nikdy “na recept” do domácího užívání. Bude to péče vedená specialisty, s kontrolovaným výdejem a zázemím vyškolených týmů,“ říká Páleníček. Zájem už hlásí paliativní týmy i velké nemocnice a dalším úzkým hrdlem jsou ale lidé. „Dostat dostatek kvalifikovaného personálu do praxe je úkol na roky. O to důležitější je nyní investovat do školení a studií, které ten most staví,“ dodává dále Tomáš Páleníček.
„Kdybych měl vybrat jedno jediné, co je v Česku dlouhodobě podceněné, jsou to lidské zdroje,“ říká Páleníček napřímo. „Udržet špičkové výzkumníky a přitáhnout nové bez slušné mzdy a zázemí nejde. Zní to banálně, ale bez lidí není žádná data, žádné studie, žádné inovace.“
PSYRES proto cílí podporu právě zde: na stabilizaci týmů, pilotní měření, dofinancování mezd tam, kde granty končí, a na přemosťování mezi projekty, aby se nerozpadala expertiza, která se roky budovala. Každá publikační vlna, každé nové konsorcium, každá otevřená studie je přímý výsledek této stability.
Peníze darované do PSYRES nejsou kapka v moři. V klinickém výzkumu je jejich účinek brutálně konkrétní:
„Naše centrum potřebuje ročně zhruba deset milionů nad rámec institucionálních zdrojů NUDZ, aby jelo naplno. To nejsou peníze na luxus, ale na to, aby se vůbec dalo dělat to, co od nás společnost očekává, rigorózní vědu s jasným dopadem na pacienty,“ uzavírá Páleníček.
Česko je možná malé. Ale v psychedelickém výzkumu je vidět. Máme kvalitní lidi, mezinárodní respekt a unikátní know-how. Chybí jediné, dlouhodobá předvídatelnost financování. PSYRES je mostem, který propojuje ambici a realitu. Dává vědcům čas a prostor, aby dělali to, co umějí nejlépe: měnili poznání ve skutečnou pomoc.
Pokud chcete, aby se špičková, bezpečná a dostupná léčba psychedeliky stala v Česku realitou, pomozte nám udržet lidi a rozjet studie. Není to punk. Je to péče, odpovědnost a investice do budoucnosti, která se nás týká všech. Ale především naděje pro stovky tisíc trpících pacientů. A pro ty to děláme na prvním místě.
